Cílem těchto stránek je zmapovat zahradní květiny (letničky i trvalky), keře a stromy, kterým se bude dařit u mě na Šumavě, v nadmořské výšce 760m. Postupně budu vkládat fotky jednotlivých rostlin s popsáním jejich potřeb a náročností pěstování. Pokusy, omyly i úspěchy. Stěhovali jsme se v září 2014, do nově postavené šumavské chalupy. Zahrada byla ve stavu bagrem srovnané kamenité hlíny. Předcházely roky v průběhu stavby, kdy jsme káceli nálety (převážně pámelníku) a drenážovali podmáčený terén. Po třech letech je pozemek pěkně zatravněný, mokřiny odvodněny díky trávě a také 25ti smrčkům. Některé časem použijeme na vánoční stromečky. Na zahradě stojí jeden původní listnatý strom a mini zahradní jezírko (vykopané dávnými obyvateli původního stavení, které zchátralo až do podoby kamenné zříceniny bez oken i střechy).

V roce 2018 a 2019 intenzivně zakládám trvalkové záhony a sázím keře.
Od podzimu 2019 je v zemi více než 1000 cibulovin jarních květin, uvidíme co se povede....
Makovice na úvodní fotce mi dělaly společnost v létě 2017, byly zasety zahradnicky zcela neodborně: koupila jsem mák pro sýkory, nějaký zbyl, tak jsem ho rozházela na zcela tvrdou jílovitou půdu nedaleko domu, kde ještě nerostla tráva. Ihned se na semena vrhlo hejno slavíků, nejspíš nevyzobali vše, protože i přes špatné podmínky vyrostlo makovic vskutku mnoho...(-: 
a zajímavost po dvou letech: i přes obrovské množství zralých makovic následující léto nevyrostl na tomto místě jediný mák....

rozházela jsem na plochu semínka kohoutku věncového od kamarádky Dity a následující léta mi krášlí výhled z kuchyně záplava sytě růžových květů na 15ti m2.

ZAHRADNIČÍM V SOULADU S PŘÍRODOU

toto je pro mě zásadní...nepoužívám syntetická hnojiva, rostlinám přilepšuji kompostem, občas i vyzrálým hnojem (mám ovečky a slepice). Hnojím jen muškáty za oknem v květináčích, kde se nekontaminuje zem v přírodě. Se škůdci nebojuji, mšice z růží spolehlivě přestěhuje kamsi jinam voda z vylouhovaných kopřiv (2-3 dny louhování nasekaných kopřiv), kterou aplikuji rozprašovačem. Vysazuji převážně medonosné rostliny (manžel má časem v plánu včely) v hromadě kamení bydlí ještěrky, založila jsem dvě malinká jezírka, kde žijí žáby, vážky a různá drobotina. V roce 2020 je v plánu vybagrovat větší koupací jezírko a nádržku na pstruhy. Na obou kompostech bydlí užovka, viděla jsem i tři její mláďátka. Na lípě je ptačí budka, kterou mi vyrobil taťka a samozřejmostí jsou také tři ptačí krmítka na zimu i závěsné držáky na lojové koule. 
"zahradě se daří, když jí zahradník má rád..."
Za mojí vášeň pro vše co roste může kamarádka Dita, která mě k zahradničení přivedla...


Kde mě najdete: 

Martina Kostelecká, Dobrá 36, Stožec osada Dobrá, Šumava

nabízíme ubytování s polopenzí ve vesnické památkové rezervaci Dobrá, v národním parku Šumava. 

Prodáváme romantické i moderní zasklené altány a zahradní domky.

Jak to u nás vypadá v roce 2020

PODNEBÍ V DOBRÉ NA ŠUMAVĚ A KLIMA V ZAHRADĚ:

Znát místní klima je pro zdárné pěstování rostlin zásadní. Vše se dá v průběhu roku vypozorovat... moje zahrada leží nedaleko Vltavské slati zvané Mrtvý luh na Šumavě. Je to planina ve výšce 760m nad mořem, obklopená horama. Klima je díky slatinám, řece i mnoha zeleni velmi vlhké, ale často chladnější. Nacházíme se sice ve srážkovém stínu, mnoho letních bouřek stáhne Lipenská přehrada, ale i v horkém létě je zde tráva zelená. Je to dané vzdušnou vlhkostí a tím, že je každé ráno rosa. Také zásobou spodní vody. Trávník nikdy nezalévám, nehnojím (zahradníci asi závidí....) ale o to urputněji musím rostoucí pažit sekat. V sezoně 1x týdně a to i v horkých a suchých létech (to už k závidění fakt není...). Díky této vzdušné vlhkosti se zde daří všem rostlinám, které nemají rády vysychavou půdu. Rostliny, které nemají rády půdní vlhkost dostanou ode mě na uvítanou hlubokou jámu, kterou na dně vydrenážuji štěrkem a pískem. PH půdy je kyseslejší, díky nedalekým rašeliništím. Vyloženě vápnomilné rostliny se pěstovat nepokouším, některým co nemají kyselou půdu tolik v oblibě přilepšuji nadrcenýma skořápkama.  Dalším úskalím jsou mrazivé dny v době, kdy na to rostliny ještě nejsou připravené. V roce 2018 bylo počátkem července v ranních hodinách -5°C - letničky kupodivu přežily. Ten samý rok na konci srpna -8 (nepřežily zelené části dýně, ale kupodivu plody později v září dozrály, letničky to nedaly...). No a kolem 20. září tu máme pravidelně podzimní "zmrzlé muže" kdy teplota v roce 2018 byla tři dny po sobě -12°C (v ranních hodinách, odpoledne bylo +15°C) To už zmrzlo kde co... stonky rostlin v této době nejsou na takové teploty připravené, pletiva nebyla vyzrálá. Rostliny ale přežily a další rok obrazily, jen už během následujícího relativně teplého podzimu nedělaly parádu, protože mrazem shodily listy. (Hortenzie, psí víno, vinná réva - přišla jsem o parádu z podzimního zbarvení). S tím se ale nedá nic udělat. Letos v roce 2019 byly opět teploty kolem 20.září ráno kolem -8°C. Zajímavé je, že na kopci v nadmořské výšce kolem 1.000m nad mořem bylo podstatně tepleji, ten samý den jen -1°C. Ale máme tu i své teplé rekordy, 6. listopadu 2018 bylo +20°C ve stínu, byli jsme se koupat na Lipně - voda šíleně ledová, ale na písečné pláži byl nádherně vyhřátý písek...v létě je tu o cca 5°C chladněji než v nížině a také v noci je vlaze a chladněji, což je v letních pařácích příjemné.


co mi roste na zahradě...

 CIBULOVINY 

Je 13.1.2020 a já dostala překrásný dárek od kamarádky Moniky. 270 cibulek tulipánů, které nenašly svého kupce v obchodě a byla by škoda je vyhodit. Na sázení je pozdě, ale já věřím, že moje radost při sázení je přemluví k zakořenění a na jaře pokvetou, nebo alespoň některé... Zahrada je všude zamrzlá, ale podél domu je pás, který ještě zamrznout nestačil. Navíc je letos teplá zima. Dala jsem kolem cibulek teplejší koupený substrát a pořádně je přikryla chvojím. Změřila jsem i teplotu v zemi před výměnou substrátu, byla 6°C, myslím, že mají šanci! Dám vědět na jaře, jak se zadařilo. Děkuji www.narcisy.cz

JARNÍ ZPRÁVA: tulipány vyrostly téměř všechny, jen u některých byl květ zakrnělý... uvidím, jak se bude dařit příští rok, nebudu je letos vyndavat z půdy.

Na podzim 2018 jsem neodolala pokušení nakoupit velké množství jarních cibulovin, obvykle na www.lukon-bulbs.eu a také na www.narcisy.cz cibule mají perfektně uskladněné a vždy dorazí v top stavu. Veškeré cibuloviny mi na jaře vykvetly. Hůř dopadly ty z hobymarketu. Naštěstí mi ani nic nesežrali hlodavci. Nemám moc fotek, protože mě na jaře 2019 fotit nějak nenapadlo. Na podzim 2019 jsem opět neodolala a nakoupila na nové záhony snad 1000 cibulí. Můžete se těšit na fotky na jaře 2020. Dobrou zkušenost mám s narciskama, mají rády vlhčí půdu. Neosvědčily se plnokvěté narcisky, mají těžké květy a při silnějším větru a dešti se ohybají a lámou. Moc parády už nenadělají. Jako nejlepší jsem vyhodnotila narcis odrůdy Pensioneer (bílý s oranžovou korunkou), protože je pevný a velmi dlouho kvete! Krokusům se daří také dobře, lépe vypadají ty velkokvěté, protože mnohem déle kvetou a jsou v záhonu výraznější. Kvetou brzy a jsou vítanou potravou pro čmeláčí maminy... sněženky tu rostou od nepaměti, přesadila jsem z louky několik trsů v době květu a krásně se chytily. Dál tu mám modřence, jeden řebčík královský a několik řebčíků kostkovaných (ty potřebují vyloženě vlhkou půdu). Daří se i tulipánům, ale vždy je sázím na pískovou drenáž. Nejlepším tulipánem byl u mě City of Vancouver, je velmi elegantní, skvěle drží a dlouho kvete. Cibuloviny se sází do skupinek, vypadají lépe než osamoceně. Velmi se tu daří modrým kosatcům sibiřským, ještě jsem je přikoupila v jiných barvách - uvidíme v roce 2020. Mají rádi chladnější podnebí a vlhko, také kyselou půdu. Jsou to otužilci. Klasickým kosatcům bradatým se tu zatím daří jen z části, snad jsem je zasadila na špatné místo, nebo moc hluboko. Na podzim jsem je dala jinam, tak uvidíme. Sázejí se totiž velmi mělce, aby hlíza dýchala, což jsem nevěděla. A mají raději sucho... koupila jsem 10 barev ale vykvetly jen dvě. Okrasné česneky jsou krásné dokud se v blízkosti nevyskytují děti, fotbalové míče a psi...nešvar je i to, že když začnou kvést, zoškliví jim listy. Je dobré je sázet mezi další rostliny, které listy schovají. Je krásný i po odkvětu.

LILIE 

Kvetou od června do srpna, podle druhu. Dobře se mi osvědčily lilie Asijské, jsou velmi odolné, zcela mrazuvzdorné, občas na ně mají chuť brouci chřestovníčci, larvy sbírám, aby na mě nějaká ta paráda také zbyla. Mám tu pár nových lilií od kamaráda Jirky Zelenky, zasazeno jich bylo asi 12, vykvetly jen dvě, ale možná jim trvá než se na novém místě zabydlí a parádu udělají až za rok. Všechny lilie sázím do pískové drenáže, uvítají dávku kompostu a hlavně přistínění u kořenů - buď nižšími rostlinami, nebo vyšší vrstvou mulče. Jinak mají rády slunce. Jen lilie zlatohlavá, raději polostín. Je chráněná, jedna mi tu roste od přírody, tři další jsem dostala od dětí k narozeninám. A pak tu mám takový pokus - koupila jsem nakvetlou lilii z Lidlu a zasadila ji do mezery abych se měla čím kochat z kuchyně při vaření....jsem zvědavá, jestli příští rok vyroste.

AZALKY A RODODENDRONY

V květnu souběžně s narciskami a tulipány kvetou nádherné azalky a rododendrony. Azalkám se daří v polostínu i na slunci, preferují vlhčí vzduch i půdu, ale ne přemokřenou, půdu kyselejší. Rododendronům svědčí stín nebo polostín, při dostatečné vlhkosti zvládají i slunce. Půdu potřebují kyselou, nevysychavou a jelikož koření mělce, tak okolí zamulčujeme lesní hrabankou nebo mulčovací kůrou a neokopáváme. Rododendrony a neopadavé druhy azalek je dobré v období déletrvajících mrazů zabalit, aby listy neodpařovaly tolik vláhy a netrpěly mrazivými větry. Pokud rozmrzne během zimy půda, zalijeme je ke kořenům. V případě sněhu nemusíme řešit závlahu...Rododendrony v mrazivých dnech srolují listy, je to jejich ochrana proti nadměrnému odpařování vláhy, v teplejších dnech je opět narovnají. Na jaře je třeba odstraňovat odkvetlé květy, nejen z estetických důvodů, ale také proto, že jinak začnou rostliny tvořit semena a to je vysiluje. Další rok pak odpočívají a nekvetou nebo jen málo. Pokud odkvetlé květy odstraníme (opatrně abychom nevylomili vznikající pupeny pro květy v příštím roce), nasadí velké a silné pupeny.  Bílá azalka na fotce byla na jaře koupená a zasazená v květináči, krásně kvetla, ale po odkvětu začala shazovat listy. Přesadila jsem jí do volné půdy do polostínu, snad se příští rok zazelená, pupeny na květ ale nezaložila. Na zimu jsem ji raději nastlala chvojím. Prostřední je azalka Knap Hill (mám tu celkem 3), je to cca 1m vysoký keřík, a dobře se jim tu daří. Letos nasadily hodně pupenů. Je to opadavá azalka a ty jsou odolnější vůči mrazům a není třeba ji přikrývat. Růžová azalka v květináči je stálezelená, nechala jsem ji na zimu v květináči, kde je spokojená, ale důkladně ji zabalila (pod květináč polystyren, kolem bublinkovou folii v několika vrstvách a ještě větve chvojí. Na podzim 2019 jsem koupila menší rododendron, má krásné svěže zelené listy a je tak hezký po celý rok. Momentálně je kolem něj rákosový obal aby ho chránil v zimě. Má spoustu pupenů, těším se na jarní květy. Je to odrůda Percy Wiseman ze skupiny Yakushimanum hybridů. Doroste max 1,5m a zvládá dobře i sluníčko.

DENIVKY

Denivky jsou superkytky! Jsou totiž bez práce a navíc jedlé. Na zahradu je vysadíte a po mnoho a mnoho let se o ně nemusíte starat. Rok od roku kvetou více, vytvářejí bohatší trsy. Ty můžete po pár letech rozdělit a máte další sazenice. Jsou absolutně mrazuvzdorné, kvetou i v polostínu a na půdu jsou také nenáročné. Netrpí na choroby ani škůdce. Mám ráda i jejich trávovité zelené listy. Květy kvetou jen jeden den a noc (odtud název denivka), ale dospělá rostlina jich má v zásobě klidně na měsíc kvetení...navíc existuje snad 300 kultivarů s různou dobou kvetení po celou sezonu, takže si každý najde ty své oblíbené. Já každý rok nějakou barvičku přikoupím... největší výběr je zde: www.lukon-bulbs.cz (nový sortiment dávají na web obvykle začátkem ledna, doplňují v průběhu roku). Od nich jsou sazenice sice miminka, tentýž rok už kvetou, ale mají třeba jen 3 květy, rozrostou se do dalšího roku. V zahradnictví se dají koupit také, ale obvykle vždy jen pár druhů, zato již vzrostlé.

TRVALKY KVETOUCÍ V KVĚTNU A ČERVNU

ASTRY ALPSKÉ jsou otužilé, akorát mají rády vápnitou půdu, takže k nim musím přidávat vápník (drcené skořápky nebo koupený dolomitský vápenec), jinak málo kvetou. CHRPA HORSKÁ je nenáročná, má ráda chladnější podnebí a po seříznutí po odkvětu občas znovu vykvete. JIRNICE MODRÁ je vzácná a chráněná rostlina, vyskytuje se jen na 3 místech na Šumavě, zrovna na louce před domem. Dá se ale i koupit. Má ráda vlhčí půdu. KONTRYHEL je úplně bezproblémový, má rád vlhko a tady na Šumavě krásně drží svěží listy dlouho do léta. Po odkvětu ho lze i s nepěknými listy seříznout a on velmi brzy (2 týdny) obroste novými listy. KOPRETINA se mi tu všude semení sama. Je krásná i v trávníku, po odkvětu jí posekám až u země. Roste tu divoce i nějaký druh plané PLAMENKY (floxu), kvete v květnu, tedy mnohem dřív než zahradní plamenky a semení se sám. IBERKA je skalnička, která má spoustu květů a kvete dlouho. Kvetla mi dokonce i ve stínu. LEVISE je skalnička, která je dost specifická - někomu roste a někomu ne....a taky se nedá přesně odhadnout, kde se jí bude dařit, protože se často vymyká příručkám. Každopádně nesnese zimní přemokření. Já ji mám ve skalce v polostínu, přebytečná voda tedy od kořenů odteče. Na zimu jí nastýlám chvojím a daří se jí velmi dobře. Kvete mi tu i víc než když byla původně na slunci. LOMIKÁMEN je prevít, nerozumím mu co ode mě chce... prostě i když je na správném místě, tedy polostín a propustná půda, stejně vždy od středu vyholuje a nevypadá hezky. Mám jich tu několik na různých místech a čekám, jestli přežijí nebo ne...LUPINA je tu naopak až moc v rozpuku - národní park ji likviduje kosením, ale stejně tu na loukách bují celé plantáže. Je to invazivní rostlina a na Šumavu nepatří. Přesto je nádherná. Většina jich kvete fialově, občas se najde i růžová a bílá. Potřebuje vlhčí půdu. Občas mi někde na zahradě vyroste, pokochám se květem a před tvorbou semen jí posekám, aby se mi tu nepřemnožila. MACEŠKY jsou pro mě jarní borci. Koupím je za pár korun v zahradnictví už v březnu a jejich květy přežijí i mrazy -10 to žádná jiná hrnková kytka nezvládá... svěsí hlavy a jak se oteplí, zase se narovnají. A protože je tu chladněji a vlaze i v létě, tak pokud je v nádobách v parných dnech každý den zaliji tak vydrží klidně až do září, kdy je nahradí podzimní dekorace. PIVOŇKU tu mám po původních obyvatelích, je to velmi dlouhověká rostlina, péče spočívá jen v tom, že je potřeba jí v době květu podepřít. Ještě jsem jednu přikoupila, těším se, jestli příští rok pokvete, pivoňky potřebují čas k tomu, aby si na místě zvykly a po přesazení často druhým rokem nekvetou. PLAMENKA ŠÍDLOVITÁ (skalnička) je absolutní nezmar - roste a roste a nic nepotřebuje....POMNĚNKA je překrásná a pomáhám jí tak, že každý rok nechám jeden trs dobře uzrát, utrhnu a chodím po zahradě a rozsýpám semínka. Nejlépe se jí daří v polostínu ale zvládá i slunce mezi kamenným chodníkem kolem domu. Je to dvouletka, v červnu rozsypu semínka a během léta spáry mezi kameny zarostou roztomilé sazeničky, které příští rok pokvetou. Má ráda vláhu. MOKRÝŠE jsem si donesla od potoka, krásně prozáří po jaru okolí jezírka spolu s blatouchy a pomněnkami. PRSTNATEC MÁJOVÝ - chráněná rostlina - vyrostl na okraji zahrady sám. ROZRAZIL Ulster Blue Dwarf neboli trpaslík je božan, kvete totiž skoro pořád a nic nepotřebuje. SLÉZOVNÍK je jemná vyšší trvalka, mám ho od loňska, tak nevím, jak se mu tu bude dařit.  ZVONEK LUČNÍ se tu potuluje a semení sám. Je něžný a krásný. ŠALVĚJ (nevím druh) kvetla velmi dlouho a byla magnetem pro včely, čmeldy a motýly. 

TRVALKY KVETOUCÍ V ČERVENCI A SRPNU

LEVANDULE mě překvapila jak dobře prosperuje na horách. Pro jistotu ji zakrývám na zimu chvojím, ale u sousedů mají několik nezakrytých a zimují bez problému. Zásadní pro ni je, aby byla v propustné půdě, kamenité, nebo ve skalce a přebytečná voda rychle odtekla. CÍNIE je letnička, krásně prozáří záhony, kupuji předpěstované sazenice ve Vimperku v zahradnictví, nevydrží mráz. ČECHRAVA je krásná trvalka do polostínu i stínu, má ráda vlhko, zvládne to i na slunci, ale potřebuje zalévat. Má krásné i listy, je v mnoha barvách. Občas čtu, že na jaře trpí na jarní mrazíky, ale i když mi zkroutí listy, roste dál a v létě kvete. ČERNOHLÁVEK je miniaturní rostlinka, kterou najdete v trávníku, láká včelky a je léčivá, sbírám jí a suším na zimu proti kašli. Roste i v kamenných chodníčcích, kde pěkně vynikne. Dobře se rozrůstá a tak ji lze vysadit do mezer v záhonu aby tam nerostl plevel. ECHINACEA (třapatka) známá léčivka, vyžaduje dobře propustnou půdu, dávám jí při sázení vždy drenáž z písku nebo štěrku a také chce slunce, je to prérijní trvalka, zcela mrazuvzdorná, sama se vysemeňuje. Sbírám květy na tinkturu, která podporuje imunitu. Nejčastěji je k vidění v růžové barvě, ale vyšlechtěných je i mnoho dalších barev. KOKARDA nenáročná, chce jen slunce, jinak nic, je v mnoha barvách. HVOZDÍK VOUSATÝ je super kytka, protože se parádně množí. Je to spíše dvouletka, občas krátkověká trvalka, ale stále tvoří nové sazenice, dlouho kvete a krásně voní. HVOZDÍK PÉŘITÝ je taková nenápadná skalnička, která se mi tu vůbec nerozrůstá. DIVIZNA je léčivá dvouletka, cestuje zahradou jak se jí líbí. JANEBA DRSNÁ je obřík, který je potřeba k něčemu přivázat, ideální na roh domu k okapu, nebo k plotu. Je pěkná i svými listy když ještě nekvete, kvete koncem léta, je ale vyšlechtěno mnoho kultivarů různých výšek, převážně ve žluté barvě. Mám tu ještě JANEBU DRSNOU BURNING HEARTS, ta je mnohem menší, nepotřebuje oporu a květy má žluto červené. OZDOBNICE ZEBRA (okrasná tráva) ta se mi líbí moc, rozrůstá se mi tu sice pomaleji než bych chtěla, ale má krásné pruhované listy. Trvá jí na jaře dlouho, než vyraší, klidně až koncem května. KRÁSNOOČKO je také prérijní trvalka, potřebuje drenáž a slunce. KAKOST je v mnoha kultivarech, všechny jsou nádherné a skvěle vyplňují mezery v záhonu. Kakost oddenkatý se skvěle množí odstřihnutím oddenku a zasazením jinam. CHRPA existuje jako letnička i trvalka, semení se mi tu sama, ale obvykle vždy jen na tom místě, kde byla minulý rok. KYPREJ VRBICE ta se semení prý velmi, já jí mám od loňska, tak se těším, kde všude ji za rok najdu. Je krásná jak se pohupuje ve větru. Zcela nenáročná, potřebuje ale vlhou půdu. Ideální do mokřin a k jezírkům. LEKNÍN jsem dostala od bráchy Dana, měl dva kvítky, škoda, že vydrží jen pár dní, ale i listy jsou na jezírku parádní. Snad mi přezimuje, protože mám jezírko dost mělké. LICHOŘEŘIŠNICE nenáročná letnička, jedlá kytka ale zvláštní chuti. Občas jí sežere nějaký brouk, když na mě něco zbyde, dělám z léčivých květů tinkturu na zimu, je to přírodní antibiotikum, super na dýchací cesty a bolení v krku, také na záněty močových cest. MATEŘÍDOUŠKA roste na Šumavě i divoce, je to léčivka, ale já jí tu mám hlavně pro čmeldy a včelky, je nádherná ve štěrku a kamenném chodníčku. MNOHOKVĚT se mi tu objevil omylem, protože byl v zahradnictví ve skupince s DENIVKAMA, které jsem šla koupit. Má podobné trávové listy a pokud nekvete, není v nich příliš rozdíl. Sázela jsem ho už na podzim a v létě jsem se divila co mi to vykvetlo... není totiž příliš mrazuvzdorný a já ho v domnění že je to denivka vůbec na zimu nepřikryla. Ale zvládl to dobře, bylo dost sněhu, který ho ochránil. Letos dostal nastýlku z chvojí. Nemá rád přílišnou zimní vlhkost. MOCHNA KŘOVITÁ nenáročný keř, dobře přirůstá, je potřeba ho na jaře zastřihnout, kvete celé léto, potřebuje vlhčí půdu i když se tváří jako rostlina ze suchého mořského pobřeží, zdání klame. Tady na Šumavě se mu daří velmi dobře. Je léčivý téměř na vše, což se o něm zatím příliš neví. MONARDA neboli zavinutka je další z prérijních rostlin, takže ocení drenáž a slunce. Mám jí teprve od loňska a příliš se jí nedařilo, listy měla samou díru, škůdce jsem nenašla, jinak má být nenáročná. Je to jedlá kytka, krásně ozdobí saláty. NÁPRSTNÍK je prudce jedovatá dvouletka, ale překrásná. Jeden mi sem zalétl od sousedů, na dovče jsem si posbírala na louce z odkvetlého semena a vyrostlo mi tu několik semenáčků, pokvetou příští rok, těším se v jakém odstínu. PLAMENKA LATNATÁ (také flox) má ráda vlhčí půdu a polostín, jinak nenáročná a v mnoha barvách. V suchu v nížinách trpí občas padlím, ale tady na Šumavě obvykle ne.  KOHOUTEK VĚNCOVÝ dostala jsem pytlík plný semínek od kamarádky Dity, ledabyle poházela po nezatravněném kusu pozemku kde dřív stála stodola a vyrostlo mi pole kohoutků. Po odkvětu je potřeba pokosit, zůstane přízemní listová růžice a příští rok kvete znovu. Starší rostlinky zaniknou ale nahradí je nové, je to zahradní cestovatel. RUDBEKIE (třapatkovka) zcela nenáročná, v několika barvách oranžovo žluto hnědé, bordo... RŮŽE jsem popsala v kapitole ZIMA V ZAHRADĚ, dobře se tu daří spíš přírodním druhům, případně bych si koupila pouze ty, které mají ocenění ADR. ŘEBŘÍČEK TUŽEBNÍKOVÝ jsem dostala od kamarádky Dity, je to dlouhověká trvalka, zcela bez práce. Kvete velmi dlouho velkými žlutými květy, rostlina je mohutná, ale dobře drží, dá se i sušit. Má ráda slunce. OSTROŽKA STRAČKA té by se tu mělo také dobře dařit, má ráda dostatek závlahy, ta moje je tu dvě sezony ale nijak se nerozrůstá, takže parády zatím moc nenadělá. Navíc obvykle vyžaduje podpěru. Pokud ji po odkvětu seřízneme, snaží se vykvést zvonu, to ale tady na horách obvykle nestihne, v nížině ano. Existuje mnoho barev i výšek, ale nejsou to příliš dlouhověké trvalky. ROZCHODNÍKY nízké mám v kamenném korytě i na zelené střeše elektrické kapličky, také na obřím balvanu, který porůstají.  Zvládají extrémní podmínky, sucho, mráz, úpal...rozrůstají se a kvetou. Je mnoho různých druhů. Mám tu i rozchodník nachový, ten je 50cm vysoký, má krásné dužnaté růžicové listy a koncem léta a v září pěkně kvete, je jedním z mála medonosných rostlin podzimu. Všechny rozchodníky potřebují velmi dobrou drenáž, ideálně štěrk smíchaný s hlínou. OREGÁNO tu roste výborně, nic nepotřebuje a je obrovsky nektodárnou rostlinou, navíc dobré na špagety. Kvete dlouho. TRUBAČ je trochu přímořský úlet, ale kupodivu se mu tu zatím daří. Na zimu jsem ho zabalila chvojím. Je to pnoucí rostlina, kvete v srpnu. TURAN NÁDHERNÝ jsem dostala od babičky Dáji a je to naše rodinné dědictví, měla ho v zahrádce už prababička. Je to velmi dlouhověká trvalka, nenáročná, kvete v červnu a červenci. VLČÍ MÁK se mi tu množí sám, ani nevím, zda je tenhle co tu mám trvalka nebo letnička, protože existují oba, kvete celé léto. BOHYŠKA (HOSTA) je krásná trvalka do stínu, polostínu. Potřebuje vlahou půdu, mladé listy často okusují slimáci, pomůže k rašícím rostlinám dát okolo písek nebo štěrk. Raší docela pozdě, ale pak mohutně narůstají. Existuje snad 100 kultivarů. ČEMEŘICE mám tu čemeřici černou, pěkně se rozrůstá a kvete často ještě na sněhu bílými květy, má ráda v létě polostín a v zimě klidně slunce, ideální jako podsadba pod listnaté stromy. Je několik barevných variant, některým trvá, než se na daném místě zabydlí a začnou kvést. Na fotce je i TAVOLNÍK s růžovými kvítky, je to keř, kultivary mají různé výšky, různé barvy listů i odstíny květů. Jsou velmi nenáročné, je dobré je na jaře ostříhat. Téměř všechny květiny i keře co tu rostou jsou nektodárné. KAMENNÝM KORYTEM protéká potůček, vedle koryta je vidět letní barevný šat javůrku a za ním prérijní záhon. Roste na něm hlavně záplevák, šuškarda, třapatka, agastache, šalvěj a šanta. ZÁPLEVÁK je také mojí oblíbenou trvalkou, kvete dlouho, různé kultivary mají různou výšku, barvu (od žluté přes měděnou do červena a oranžovou) a také různou dobu kvetení. Tento oranžový kvete celý srpen. Jedinou nevýhodou je, že spodní část stonků často ztrácí listy, proto je dobré rostlinu obsadit menšími rostlinami (třeba šantou nebo kakostem), který to zakryjí. Všechny prérijní trvalky lákají velké množství opylovačů. 

BAREVNÝ PODZIM PODZIM

Na podzim u mě dokvétají letničky (ale obvykle je spálí první mráz v září), dokvétají rudbekie a začínají kvést podzimní astry, kvetou celý podzim, mráz jim nevadí, mám je tu všude, dobře se množí, někdy až moc. Jsou v růžové, bílé, světle a tmavě fialové barvě. Také v různých velikostech. Občas mi na podzim dokvétají i levandule a růže. Psí víno se barví do krásných odstínů, ale bohužel jen do prvních výrazných mrazů, pak shodí listy. Podzimní astry jsou poslední potravou pro včelky, čmeldy a motýly, jsou jimi doslova obsypány... parádu dělají okrasné trávy, zdobí zahradu i celou zimu a seřezávají se až na jaře. Je potřeba je na zimu svázat do snopů, aby dovnitř nadměrně nepršelo a mráz pak rostlinu nepoškodil. 

ZIMA V ZAHRADĚ

Před příchodem dlouhotrvajících mrazů balím některé rostliny do jehličí nebo bílé textilie. Obvykle vždy mladé rostliny, které tentýž rok sázím, abych jim zimu ulehčila. Letos to byla magnolie, dvě pnoucí růže a plamének. Až zesílí v následujících letech tak je už tolik zimovat nebude potřeba. Kupuji jen otužilejší varianty rostlin. Magnolie je kultivar Suzane, která raší později a kvete také později, proto je šance, že se vyhne jarním mrazům. Plamének horský je také odolný, je to původní druh plaménku, není přešlechtěný. Také pnoucí růže jsem vybrala mrazuvzdorné a spíše původní přírodní druhy. Do výšky mi tu od jara 2019 šplhá rambler Bobbie James a pak ještě jedna přírodní růže (rambler) s drobnýma růžovýma kvítkama. Název bohužel zatím nevím. Naopak pnoucím růžím typu climber se mi tu moc nedaří. Jsou prý o něco choulostivější, protože jsou více šlechtěné. Úplně nejhůř se tu daří oranžové pnoucí růži, někde jsem četla, že oranžové jsou na tom celkově nejhůř. Rozdíl mezi pnoucí růží typu rambler a climber je následující: Rambler má výhony měkké, ohebné a kvete jen jednou za léto. Z ramblera byl vyšlechtěný climber, který má tuhé výhony a kvete celé léto. 

Také zazimuji levandule, dám kolem nich větve z jehličí a svážu provázkem. Nedostane se k nim nadměrná zimní vlhkost a vysušující ledový vítr.

Letos jsem zazimovala ještě mladou komuli Davidovu (motýlí keř) a také mladé hortenzie latnaté a hortenzii stromkovitou. To u starších rostlin již nebude potřeba.

Samostatnou kapitolou je zimování hortenziií velkolistých (viz odstavec níže).

Letošními rekordmany jsou muškáty vzpřímené (zonale), které kvetou mezi okny ještě nyní před vánoci. 

Skvělou službu mi udělaly i letničky milion bells. Oproti muškátům a surfiniím mají jednu skvělou výhodu: nevadí jim vítr, déšť a vydržely kvést  i když byl mráz -8. Fotka se sněhem je z konce listopadu. Jsou v různých barvách, ale jedině prý červené a modré kvetou bez ohledu na počasí. Žluté a oranžové se při špatném počasí ten den vůbec neotevřou. 

V zimě když se nedá o zahradu pečovat alespoň obcházím tři krmítka a také se kochám zimní krásou odkvetlých květenství trvalek. Některé jsou potřeba na podzim po odkvětu sestřihnout, jako třeba podzimní astry, protože se mi tu pod tíhou sněhu většina z nich rozvalí, ale ostatní trvalky nechávám a střihám až v předjaří. Jednak se jim takto lépe zimuje, v dutinách stébel najdou úkryt hmyzáci a ptáci vyzobávají zbylá semena. Mráz na ně nakreslí jinovatkou kouzelné krajky a je tak na co se dívat i v zimě...

HORTENZIE VELKOLISTÉ - MÉ NEJOBLÍBENĚJŠÍ...

NÁVŠTĚVNÍCI Z ŘÍŠE ZVÍŘAT

Hortenzie velkolisté jsou trošku věda...(proto mě tolik baví)...občas se někde dočtu, že jsou nenáročné a snadné na pěstování...ha ha ha... možná v Holandsku nebo Británii, kde tolik nemrzne a často prší. V Čechách máme jiné podnebí. V nížinách jsou na ně často příliš horká a suchá léta, na horách je problém podzimní mráz, ale zase jim svědčí vyšší vzdušná vlhkost. Často slyším od lidí, že jí museli několikrát měnit místo v zahradě, než si našla to své kde se jí daří. Většina z nich potřebuje polostín až stín, některé ale slunce chtějí, jiné ho nesnesou vůbec. Žádné nesnesou polední úpal. Obvykle se jim daří vedle vodních toků, studánek, jezírek a zahradních rybníčků. Nesmí mít však kořeny trvale v mokru. V květináčích se jim daří dobře, ale potřebují každý den zalévat. Velké listy a obří květy odpařují velké množství vody. 

Mám je tolik ráda pro jejich obří květy, které kvetou mnoho měsíců a v průběhu kvetení mění barvu. 

Záhadné jsou pro mě modré hortenzie. Vím o jejich pěstování vše a stejně si dělají co chtějí. Pro zachování modrých květů je potřeba aby rostly ve vyloženě kyselé půdě, tedy v rašelině s případným přidáním kompostu. Také je důležité používat hnojivo výhradně na modré hortenzie s obsahem hliníku, který zajistí modrou barvu v květech. Babské rady doporučují zakopat ke kořenům např. hliníkový příbor. Ale nic z toho mi nefunguje. Všechny koupené modré hortenzie u mě přebarví na růžovo. Ale i tak jsou krásné...

Hortenzie hnojím jen ty v nádobách, aby se mi chemie nedostávala do volné půdy. Hnojí se nejpozději do konce července, pokud i později tak jen hnojivem "podzim" které má jiné složení a podporuje vyzrávání pletiv ve výhonech.  Mám je v nádobách proto, abych je na zimu mohla přenést domů do chladné místnosti kde zimují. I v této době potřebují občas zalít (cca 1x týdně). Dávám je domů až po tom, co na zahradě přirozeně zazimují (shodí listy) obvykle v listopadu. Do té doby se kolem nich ale pěkně nalítám... v sezoně s konví a na podzim sleduji každý den předpověď počasí a možnost mrazíků. Občas se meteorologové netrefí do našeho spešl klimatu v Dobré a tak v pyžamu z vyhřáté postele odbíhám sledovat teploměr a když začne rapidně klesat teplota letím na zahradu a zakrývám textílií milované primadony...(-:

Jakmile přijde koncem srpna nebo v září noční mráz kolem -5, jejich nepřipravené a nevyzrálé výhony nenávratně zgumovatí. Rostlina v kořenech bez problému přežije, ale nepokvete příští rok, protože květní pupeny pro příští rok se zakládají právě na těchto letošních výhonech. Ráno je zase odkrývám, aby se samy přirozeně zazimovaly. 

Na zkoušku jsem dvě hortenzie zasadila i do země. Jednu jsem zapomněla přikrýt, v září schytala mráz. Příští sezonu vyžene nové větve, ale nepokvete. Druhou hlídám jako oko v hlavě, je od kamarádky Dity z průhonické dendrologické zahrady. První rok nekvetla, ale letos jsem jí mrazů uchránila, je obalená od hlavy až k patě: osvědčilo se pletivo kolem dokola, ke kořenům nastlat slámu a pletivo vycpat listím a chvojím. 

V nížině kde nejsou takové nenadálé brzké mrazy s tímto není problém, protože hortenzie v průběhu září a října dozraje a s mrazy se pak daleko lépe vypořádá. Starší rostliny jsou mnohem odolnější. Ale i v nížině je třeba hortenzie zabalit minimálně chvojím. 

Byl vyšlechtěný nový kultivar, který už dokáže kvést jak na starých tak na nových výhonech. Jmenuje se Forever and ever, ale je dost drahý.  Další věc, která mě odrazuje od koupi je ta, že nové výhony potřebují více času na to aby narostly a utvořily pupeny na květ, kvetou tím pádem později a to už zase hrozí na Šumavě mrazy, dlouho bych si jejich květy tedy neužila.

Střih hortenzií je pro mnohé oříškem, ale je to vlastně úplně jednoduché.... hlavně NE na podzim! Na podzim odstraním jen květy těsně pod bambulemi, protože mi pod tíhou sněhu rozvalují rostlinu. V předjaří odstraníme zimní kryt a odstřihneme pouze poškozené výhony až ke zdravé části. Ostatní na rostlině zůstává. Na větvích jsou pupeny ze kterých rostlina pokvete. Pokud je rostlina starší a příliš zahuštěná, můžeme pár starších výhonů odstranit, ale vždy musí zůstat dostatek jiných s pupeny, aby rostlina kvetla. Pozor, někdy jsou pupeny fakt miniaturní a hrozí, že je přehlédneme. I z milimetrového pupenu bude květ! Některé potvůrky se dlouho do jara tváří, že nevyraší, nevzdávejte to, dopřejte jí čas. Mě na Šumavě se ta zasazená venku probrala až v květnu, bylo ale chladné jaro.

Existují další druhy hortenzií, často je pěstovaná HORTENZIE LATNATÁ, ta je odolnější, mladé rostliny také pro jistotu zakrývám chvojím. Výhoda je, že kvete na nových výhonech, takže i když namrzne, obrazí ze země nové výhony a ty pokvetou. Může se na jaře tedy ostříhat na ježka (-: neosvědčilo se mi to u mladých rostlin, ty je lépe příliš nestříhat, jen odstranit poškozené výhony.

Stejně tak to je s HORTENZIÍ STROMEČKOVITOU. Ta je nejvíce zimovzdorná. Kvete také na nových výhonech. Mladou rostlinu také pro jistotu zimuji. 

Hortenzii latnatou i stromečkovitou můžeme bez problému vysadit na slunce, nebo do polostínu. 


KEŘE A STROMY

Ten bíle kvetoucí keř je nejspíš PUSTORYL, koupila jsem ho dávno a nebyl u něj štítek. Daří se mu báječně, nic nepotřebuje a pěkně každé jaro kvete. 

JAPONSKÉMU JAVORU jsem neodolala i když tu na něj možná bude moc zima. Byl z Kauflandu za pouhou stokorunu, asi 75 cm vysoký, má nádherné zbarvení, zasadila jsem ho k jezírku, potřebuje kyselou půdu, vlhký vzduch a polostín. Uvidím, zda přezimuje, podzimní mrazíky se mu moc nelíbily, kroutil listy.

VISTÁRIE je tak trochu na Šumavu úlet. Ale po některých rostlinách zkrátka toužím a musím je mít. Ráda bych ji zapěstovala na kmínek, protože nemám pergolu ani jinou bytelnou konstrukci, po které bych ji nechala pnout a kterou by časem nerozmačkala, pokud by ovšem přežila šumavskou zimu...Mám ji prozatím v květináči a na zimu ji beru do chladné místnosti. Až zmohutní, zkusím ji zasadit ven a na zimu zakrývat textilií. Má ráda chráněné stanoviště, hodně slunce. (To bude oříšek). Vybrala jsem tuto odrůdu, protože kvete později, aby květy nenamrzaly.

MORUŠI jsme dostali od kamarádů Jany a Ondry ke kolaudaci domu, je to zakrslá forma, s převislými větvemi, vadí jí jarní mrazíky, jeden rok se vůbec neolistila, ale další rok bylo teplejší jaro a v pohodě zase obrostla. Už je tu 5 let a 4x plodila morušky. Pomohlo by při jarních mrazech zakrytí textilií. Jenže občas je ten mráz nevyzpytatelný...

SMRČEK je Rudy (manželův) vypiplanec. Zasadili jsme ho chudáka do šílené půdy, je to stavební navážka. 3 roky dost živořil, ale nakonec se chytil a už druhým rokem má svěží přírůstky. Jeho posláním je totiž být nositelem vánočních světýlek, takže je jasné, že na tomto místě zkrátka musí růst stůj co stůj...

VILÍN jsem zasadila na památku dědy Slávka. Za milované lidi, kteří odešli vždy zasadím keř. Je to takový můj prostředník mezi nebem a zemí... Vilín je jeden z mála keřů, který kvete na konci zimy. Ten můj má žluté květy. V teplejších oblastech už klidně v únoru, tady na Šumavě podle počasí v březnu nebo začátkem dubna. Zatím mi kvetl málo, trvá mu než se na novém stanovišti zabydlí a nemá rád přesazování. 

KALINA BODNANTSKÁ  je zase na památku babi Milky. Jsou s vilínem pěkně vedle sebe... a mají společné i kvetení na konci zimy. Kalina má krásné růžové kvítky. Nádherné má i listy v době rašení, barvu i strukturu.

TŘEŠEŇ (naroubovaná na nízkém kmínku) sice celkem přirůstá, ale málo kvete a nic neplodí. Rozpraskala jí jedna větev, ale i tak jí to v trávníku sluší. 

JABLOŇ (naroubovaná na nízkém kmínku) se má čile k světu a to i když jí první rok manžel přejel sněhovou frézou. Naštípnutý kmen jsme omotali textilní lepenkou a zvládla to. Druhým rokem má jablíčka.

HRUŠEŇ (není na fotce) je také na nízkém kmínku, hodně narůstá, ale zatím neplodí.

PUSTORYL a KOLKVÍCIE krásně po jaru kvetou a voní, vábí včely, čmeldy i motýly k lavičce, kde ráda snídám. Časem až povyrostou je přesadím do zahrady.

DŘÍN jsem původně zasadila před dům, ale byl malinký (větší jsem nesehnala) a v zimě na tom místě trochu trpěl hromadami  sněhu ze silnice. Raději jsem ho dala do květináče, než povyroste. Zatím nekvetl, ale až pokvete, bude to opět velmi časně z jara, kdy je nektaru a pylu nedostatek. Kvete žlutě a na podzim se pěkně vybarvuje, také na něm budou dozrávat jedlé dřínky. Je to absolutně odolný a mrazuvzdorný strom.

JAVOR AMURSKÝ jsem zasadila za Petra. Je to odolný keř (nikoliv strom), zcela mrazuvzdorný a takový hodně komunikativní - pořád se na něm něco děje (-: na jaře raší jako první svěže zelenými lístky, v průběhu léta se začnou přebarvovat a už v srpnu září rudo oranžovou barvou. Na podzim se ještě změní odstín do bordo...

okrasná tráva LALANG VÁLCOVITÝ (Red baron) dělá javoru společnost, snad přežije zimu, je to trochu primadona, nemá rád moc mráz ani nadměrnou zimní vlhkost, také se trávy nemají vysazovat na podzim, protože hůř kořenují, což jsem udělala. Ale má nádherné podzimní zbarvení a šustí ve větru. Na zimu dostal pořádnou nastýlku z chvojí. Nasázela jsem okolo něj ještě sazečky třapatek nachových, které se mi tu vysemenily, aby bylo místo pěkné i během léta než tráva naroste... Vloni i letos jsem založila dva několik živých plotů, osvědčila se mi do nich TAVOLA KALINOLISTÁ, jsou dva kultivary, jeden má limetkově žlutozelené listy a druhý bordo, pěkně se doplňují a dobře přirůstají. Také krásně kvetou. Do živého plotu jsem použila ještě TAVOLNÍK VAN HOUTTEŮV a KALINU OBECNOU, jejíž plody na podzim milují ptáci. (Nemám na fotce), z nižších keřů MOCHNU KŘOVITOU a TAVOLNÍKY. V zahradnictví jsem objevila málo známý kultivar TAVOLNÍK THUNBERGŮV OGON. Krásně se na podzim barví, má listy jemné péřité struktury a vydrží na rostlině dlouho do podzimu, u nás až do listopadu. (nemám fotku).

NOVÝ ZÁHON

Provozuji penzion Dobrá na Šumavě, kde si můžete od června 2020 užít romantické nocování v zaskleném altánu na břehu jezírka. V altánu je manželská postel, elektrická zásuvka, lampička, přímotop, 7 oken s výhledem do šumavské přírody a na jezírko s možností zatažení závěsů. Koupelna s wc je v přilehlém penzionu, taktéž možnost polopenze... více zde: www.penziondobranasumave.cz

Tyto altány a mnoho dalších zahradních domků i pro vaši zahradu najdete zde:
www.altany-lugarde.cz

NAVŠTIVTE NÁŠ YOUTUBE KANÁL: 
"ZAHRADA NA ŠUMAVĚ"


Mám neustálou nutkavou touhu zakládat nové a nové záhony (-:

Nejspíš pro to dobrodružství jak se bude rostlinám dařit, jak se postupně zapojí a vytvoří nádherné barevné dílo... 

Proto jsem se rozhodla jeden fotit od prvopočátku a postupem času budu přidávat fotky jak se vyvíjí. 

Začíná to pěknou dřinou... půda je tu samý šutr, takže jsem musela strhnout travní drny, krumpáčem a rýčem nakypřit půdu do hloubky cca 30cm a vybrat šutry. Byly jich 3 plná kolečka. Pak dodat chybějící zeminu kompostem a hlínou z krtinců (díky krtku, letos jsi byl výkonný). Záhon má průměr 2 metry. 

Zasazeny jsou tyto rostliny:

uprostřed okrasná tráva (bohužel nevím jaká, rostla mi na zahradě delší dobu, ale na nevhodném místě, tady jí to jako solitéru bude slušet víc. Než na jaře opět vyraší chvíli jí to trvá a tak její místo zaujmou 3 obří okrasné česneky Gladiator (výška přes metr). 

Cibuloviny: 

- okrasný česnek Gladiator (fialový) 3x

- tulipán Bullit (fialový, středně raný) 5x

- tulipán White marvel (bílý, středně raný) 5x

- tulipán Menton (lososový, pozdní) 5x

- tulipán City of Vancouver (krémový, pozdní) 5x

- narcis Bella Vista (bílo oranžový) 5x

- krokusy Pickwick (lila modrý žíhaný) 9x

- krokusy Jeanne d Arc (bílý) 9x

- krokusy Grand Maitre (šeříkově fialový) 9x

- krokusy Gipsy girl (žluto hnědě žíhaný) 9x

denivky:

Rosy returns (ranná, růžová, remontuje) 6x

Siloam nugger (velmi raná, sytě žlutá) 3x

Tigger (pozdní, oranžovo červená) 3x

ostatní:

rozrazil Marietta 3x

pivoňka 1x

orlíčky 5x

kakosty 8x

třapatky nachové 6x

zvonek broskvolistý 3x

turan nádherný (trs od babi Dáji)

prha arnika 5x

hvozdík vousatý 3x

dlužicha Marmelade 3x

To je neuvěřitelné, kolik se toho na takový relativně malý záhon vejde...a ještě jsou mezi rostlinami mezery. Ty se za rok zaplní a za cca tři roky bude možná potřeba zase ubrat (-:

https://www.youtube.com/channel/UC0NCPbGQBrwdjOKV5nY8l5g

KDE HLEDÁM INSPIRACI A KDE NAKUPUJI...

- kniha ZAHRADNÍ ROSTLINY (Andreas Bartels, Frank Von Berger, Andreas Barlage) - dokonalá zahradní "bible" krásně zpracovaná!

- časopis NAŠE KRÁSNÁ ZAHRADA 

- časopis VENKOV A STYL

- zahradnictví RYŠÁNEK v Prachaticích

- www.lukon-bulbs.eu 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky